The rule number 1 in lab: Never lick the spoon.

Diagnóza textař

15. července 2017 v 17:57 | Ztracený Chemik |  Ztracený deník
Tak jsem si dneska pročítala svý starý věci. Konkrétně věci, které jsem napsala někdy na začátku prváku. Což už budou úctyhodný tři roky. Před třemi lety jsem se teda radovala jak malej Jarda, že od září budu studovat textařinu a scénáristiku v jednom. Jako hele, mé tehdejší já, dovolím si k tomu něco málo poznamenat, když už mám na poličce titul.


Studovat takovýhle obor je na jednu stranu super, protože se člověk dozví plno věcí, který třeba jako amatér nevěděl. Napřílad já do té doby netušila, že čeština má něco jako přízvuk, že rýmovat spolu daktyl a trochej je prasárna, že existuje něco jako alexandrín, hexametr, blankvers a že volný verš opravdu neznamená jen rozsekat náhodný myšlenkový výblitek do veršů. Nojo, jenže pořád tu zbývá ta druhá strana. Až na týhle škole jsem zjistila, že psaní bytostně nesnáším. Ono to zní možná jako sranda, ale já se za poslední dva roky moc nezasmála.

On je hezký si napsat básničku nebo písničku a pak se plácat po rameni, jak skvělá jsem, ale reálně se stane, že po čase přestanou docházet náměty. Jako fakt. A mně došly už v půlce druháku, tedy v půlce celého studia. A to se dostanete do stavu, že musíte psát, ale nemáte co. Takže nakonec skončíte u toho, že píšete hovadiny, které balíte do vznešenýho hávu. A vedoucí vaší absolventské práce v tom vidí syrové umění, chválí vás až do nebe. A vy víte, že je to celé habaďůra. Tímto zdravím vedoucího mé absolventské práce i jejího oponenta.

Nicméně tímto nechci nijak daný obor degradovat. I ono zjištění, že psaní nenávidím do morku kostí, je cenný. O tom ani potom. Zároveň mě tři roky studia skvěle připravili na přijímačky na obor, kam jsem se pro nedostatek znalostí tehdy nedostala. Ale neptejte se mě, jak se mi povedlo se dostat na textařinu, to doteď netuším. Tímto zdravím tehdejší přijímací komisi.

P. S. O své absolventské práci se ještě rozepíšu. Myslím, že by mohla být celkem sranda rozebrat dané písňové texty podle toho, co se za nimi opravdu skrývá. Zvláště pokud se jejich pravý význam konfrontuje s výkladem ostatních. He he.

P. P. S. Samozřejmě to neplatí o každém, kdo šel nebo půjde studovat textařinu. Rodí se tam taky plno šikovných lidí, který mají pořád co psát. Ale to už je jiný příběh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. července 2017 v 8:16 | Reagovat

Práce se slovem je skvělý koníček, ale náročná profese. Ale to se týká i mnoha jiných oborů.

2 ztraceny-chemik ztraceny-chemik | 17. července 2017 v 14:15 | Reagovat

[1]: No právě. Navíc je to o nervy, pokud chce člověk pracovat se svým vlastním slovem. Obdivuji ty, kteří jsou toho schopní. Já se radši bavím svým vlastním epigonstvím nebo psaním pro cílové skupiny. Když už nemusím klást důraz na svůj vlastní styl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama