The rule number 1 in lab: Never lick the spoon.

Víkendová kyselka

7. června 2017 v 16:48 | Ztracený Chemik |  Ztracený deník
22. 11. 2015

Je to paráda. Máme se fajn. První, co v sobotu ráno slyším, je Citron. Jaj, jak originální. Následuje rodinná oslava. Rodina je základ, víme? Víme? Ne? No asi ne.
Evergreen.
"Jak jde studium?" -Splněno.
"Rodinné křivdy" -Splněno.
"Kdo ti to místo dohodil? Aha, nikdo? Hm. Tak nic." -Splněno.
"Zeman je verbeš." -Splněno. (bonus: "Duka je vyžrané prase.")
"A v kolikáťáku vlastně seš?" -Splněno.
"Neplánuješ navštívit svýho tátu? Vždyť je to tvůj táta, jsi jeho jediný dítě." -Splněno. (bonus: "A taky by se mohl trochu plácnout přes kapsu, když má jenom tebe."
"Jsi nejmladší a máme tě úplně na háku, ale asi bysme se měli tvářit, že nás zajímáš stejně jako úspěšní prvorození, tak se tě na něco zeptáme a vlastně nám to bude úplně jedno a za týden se tě na to zeptáme znova." -Splněno. (bonus: "Už jsme se na to ptali? Aha. Tak nám to řekni znova, ne, když se ptáme.")

Po podobném kolotoči nemám na nic nervy. Nechávám se zlákat na panáka domácí pálenky a balím si cigaretu. Tedy vyvracím domněnku rodiny, že jsem nekuřák. Přejdou to mlčením. Možná si ani nevšimli.
Je neděle. Ráno. Nehraje Citron.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. června 2017 v 21:44 | Reagovat

Rodinné oslavy by v mých očích nezachránil ani Pomeranč :-)

2 ztraceny-chemik ztraceny-chemik | 7. července 2017 v 13:26 | Reagovat

[1]: Pokud by měl Pomeranč nějaké promile, mohl by aspoň trochu pomoct přežití

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama