The rule number 1 in lab: Never lick the spoon.

NECHCI je také důvod

14. června 2015 v 10:18 | Ztracený Chemik |  Chemik mluví
Již nesčetněkrát jsem se kvůli neschopností asertivity lidí okolo mě rozčílila a pokaždé mě napadlo, že by nebylo od věci svůj názor vykřičet do světa. No, nestalo se tak nikdy. Až teď.

Inspirací k tomuto výkřiku mi byl konkrétně TENTO článek s příznačným názvem "Nechte mi moje NE". Autorka se v něm zamýšlí na váhou slova NE a hlavně nad tím, jak je možné, že NE vždy neznamená pro druhou stranu odmítnutí. Lépe řečeno, když řekneme NE, nezmění to na naší situaci nic, tedy pomyslná možnost odmítnutí je rozmetána nulovou asertivitou druhé strany a hlavně nám to dává nehezký pocit méněcennosti, že naše názory nejsou brány vážně a není respektováno naše rozhodnutí.


Můj článek se ale bude zaobírat trošičku jiným případem, jak již napovídá nadpis. A tak na začátek pro jistotu vysvětlím jednu věc. NECHCI je také důvod. Ano, správně. Samotné NECHCI nemusí mít vždy za zadkem řadu argumentů PROČ. Prostě nemusí. To, že člověk nechce, je sám o sobě dostačující důvod, proč něco nedělat. Vysvětlím na příkladu modelové situace.

A: "Půjdeš se mnou do/na [doplňte libovolné místo]?"
B: "Ne, nechci."
A: "Proč?"
B: "Nechci."
A: "To není důvod."

Jistě jste tuto situaci nejméně jednou zažili. Dialog pak pokračuje stylem "A proč nechceš?" ... "Protože nechci." ... "To není důvod, musíš mít důvod PROČ nechceš." atd atd. Je to vcelku nepříjemná situace. Jednak je to jako mluvit do zdi, druhak vám druhý jasně dává najevo, že pokud svou potenciální neúčast neobhájíte neprolomitelnými argumenty, nebude vaše rozhodnutí akceptováno a budete neustále páčeni, nuceni a přemlouváni. Což je, mezi námi děvčaty, situace ještě nepříjemnější, o jejím vyčerpávajícícm charakteru ani nemluvě. A jak by to tedy mělo vypadat? Ukážu na jiné modelové situaci.

C: "Dáš si se mnou [doplňte libovolné jídlo/pití]?"
B: "Ne, díky, nechci."
C: "Dobře."

Zatímco člověk A svým nátlakem uvádí osobu B do nepříjemné situace, člověk C je asertivní a B do ničeho nenutí, protože respektuje, že B prostě NECHCE. A o tohle přesně jde. Nicméně čím dál více jsou osoby typu C ohroženým druhem. Často se setkávám s osobami typu A, ať už jsem v hospodě ("Ale no tak, kotě, nechci není důvod."), ve škole ("A proč jako nechceš jít na náš koncert?"), nebo třeba jenom procházím ulicí ("Každý by mohl říct nechci, to prostě není důvod, to je jen nepokryté sobectví!"). Lidi, buďte asertivní, vám by se také nelíbilo, kdybyste se ocitli v kůži toho, kdo nemá na výběr a je přesvědčován, že jeho názor nemá ve skutečnosti žádnou hodnotu, dokud ho neozdrojuje několika PROTOŽE. Každý má právo NECHTÍT jen proto, že NECHCE.

Závěrem se tedy vrátíme k nejdůležitější myšlence celého článku, kterou by si z něj měl odnést každý (když už nic jiného). Samotné NECHCI je také důvod.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. března 2017 v 11:18 | Reagovat

Jako "emeritní" chemik mám k chemikům, jakkoli ztraceným, přirozenou úctu. A navrch s tím, že "nechci" je dostatečný důvod, souhlasím. Minimálně stejně dobrý jako "chci". Sakra, jestli já dnes nemám nějaký záchvat smířlivosti, či co! :-)

2 ztraceny-chemik ztraceny-chemik | Web | 7. března 2017 v 13:48 | Reagovat

[1]: Velmi děkuji za komentář a oceňuji smířlivost :D Musím svůj blog konečně zase oživit, vždyť ten článek je už dva roky starý, to je jak kdyby ho psal někdo jiný! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama