The rule number 1 in lab: Never lick the spoon.

Exkurze do minulosti

29. prosince 2013 v 12:07 | Ztracený Chemik |  Co bylo
Jak již jsem v minulém článku zmínila, dlouhou dobu jsem se prala s poruchami příjmu potravy. Začalo to obyčejným zdravým stravováním a vyvinulo se to v posedlost, kdy jsem nejedla nic, co bych si sama nepřipravila. Z této fáze jsem se dostala relativně rychle, pak jsem nabrala neskutečně moc kilo a když jsem si jednoho dne stoupla na váhu, zjistila jsem, že tolik vážit nechci a začalo to znovu. S tím rozdílem, že jsem zvolila cestu hladovění. Za celý den jsem byla schopná sníst jeden rohlík a jogurt a pít litry vody a čaje.


Pamatuji si, že jsem během jediného týdne zhubla téměř 4 kg a pořád mi to přišlo málo. Následně se u mě dostavily první problémy. Po ránu mi bylo mdlo (snídani u mě tvořilo jablko a kafe), celý den jsem byla malátná a jakmile jsem přibrala jenom jediné deko, už jsem byla hysterická. Tato fáze mi vydržela zhruba půl roku, pak jsem chytla příšerný záchvat žravosti a nabrala mnohem více, než jsem shodila. Následující měsíce se u mě střídalo hladovění s přejídáním, až jsem se zasekla na fázi hladovění. Plynule jsem tedy z obezity přešla do ortorexie a následně propadla bulimii. A paradoxně jsem si svou situaci celou dobu uvědomovala a dokonce jsem byla ráda za to, jak svému tělu ubližuji.
No, dostala jsem se z toho asi zázrakem. Nepamatuji si, jak přesně to probíhalo. Jednoho dne mi připadal můj způsob života nesmyslný a došlo mi, že tímto způsobem ničeho nedosáhnu. Začala jsem jíst pravidelně a rozumně cvičit. Zpočátku jsem měla takové cuky, že přibírám a je to špatně, dokonce jsem se několikrát přistihla, jak myslím na to, že bych neměla jíst vůbec a jenom cvičit a určitě by se dostavil kýžený váhový úbytek rychleji, ale vytrvala jsem.
A dnes. Nejsem v tomhle ohledu úplně v pořádku a nejsem si jista, jestli se mi někdy podaří se svých návyků zbavit. Ale jsem ráda za to, že už nesedím doma, necucám kostku ledu a nesnažím se ignorovat kručení v žaludku, které fyzicky bolí. Stále však dodržuji určitá pravidla. Když chodím do školy, jím jenom to, co si přichystám, nikdy víc. Občas se zapomenu najíst. Jinde se musím nutit, abych o pauze vůbec něco pozřela, ale vím, že jakmile bych hladověla, spadla bych do toho znovu.
Neodsuzuji nikoho, kdo žije pro-ana nebo pro-mia. Je to jejich způob života a ten máme každý jiný. Chápu jejich posedlost, sama jsem jí ještě nedávno také propadala. Držím jim palce, ať jsou hlavně šťastné a nepřeženou to. A stejně tak vy, co chcete zhubnout, nehroťte to. A pokud to chcete hrotit, tak se pokuste neohrozit své zdraví a život. Obojí máte jen jedno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama