The rule number 1 in lab: Never lick the spoon.

2013 - rok, kdy jsem vyhrála život

29. prosince 2013 v 11:59 | Ztracený Chemik |  Téma týdne
(Až dnes mi došlo, že jsem článek zařadila špatně, takže ho vkládám znovu.)
Když se zpětně ohlížím za uplynulým rokem, musím uznat, že se jedná o rok opravdu klíčový. Zamilovala jsem se, propadla bulimii, chtěla spáchat sebevraždu, byla zachráněna uplným cizincem, maturovala, přestala se sebepoškozováním, s vypětím sil se poprala se všemi poruchami příjmu potravy, začala cvičit, přestala jíst junk food, nastoupila na výšku, zamilovala se znova...
Krása, tak bohatý rok u sebe ještě nepamatuji. Dal mi toho hodně, pravděpodobně nejvíce ze všech těch roků, které mám již za sebou. Jsem za to ráda. Fakt. Hlavně za to, že výčet událostí nekončí v polovině zápisem "spáchala sebevraždu". Nedávno jsem našla zápisky z doby, kdy jsem na tom byla psychicky opravdu špatně (rozuměj něco jako deník z doby únor-březen 2013), a jak jsem si je pročítala, přepadla mě úzkost. Stále se necítím dobře, když si na ně vzpomenu. Jako bych si nechtěla připustit, že jsem to psala opravdu já. Pro ilustraci úryvek z jednoho zápisu:

10.2. - Klepou se mi ruce. Po depresi přichází pocit citové otupělosti. Well. Whatever. Vážně nevím, co s životem. Nejradši bych se na všechno vykašlala. Jsou tři možnosti, co můžu v tuto chvíli udělat:
1) vysrat se na celej tenhle zkurvenej svět a zabít se
2) odprostit se od všech pocitů a citů, přerušit kontakty se všemi a soustředit se jen na vymakáni se do požadované úrovně
3) drogy, hodně drog, nejlépe pervitin nebo heroin. Nebo ketamin. Prostě se někam profetovat, nejlépe do absolutního nevědomí, kdy budu nejdříve jen tupě slintat a pak umřu na selhání organismu...
Takže jsou vlastně možnosti jen dvě. Smrt vs. přežívání.....

Jsem stále tady. Výše uvedený zápis je jen jeden ze stovek dalších. Dokázala jsem se přes to všechno překlepat a divím se tomu. Rok 2013 je pro mě rokem veliké výhry. Jistě, mohla bych sedět v rohu a skučet, že jsem prošla plno svinstvem a proč se zrovna se mnou takhle život nemazlil, ale já to chci brát z té lepší stránky, protože žiju. Díky.
Děcka, vždy bude líp, věřte tomu. Vždy na vás čeká něco lepšího a vy to potkáte, stačí to jen nevzdat a jít dál. Pokud se cítíte opravdu mizerně a na dně, nebojte se o tom mluvit. Vemte telefon a zavolejte svému kamarádovi, sedněte k počítačí a napiště mu e-mail, nebo si třeba jenom založte deník a pište to tam. Je těžké se svěřit s tím nejtemnějším, co máte v sobě, ale když to budete držet v sobě, sežere vás to zaživa. Toť ponaučení z tohoto zmateného článku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Humbert Humbert Humbert Humbert | Web | 29. prosince 2013 v 13:02 | Reagovat

Přesně tak, to, co si v sobě dusíš, tě postupem času začne žrát jako červi ovoce - zevnitř.
Koukám, žes měla bohatý rok, přeju Ti, ať zamilovanost vydrží a ať už je jenom líp ;)

2 ztraceny-chemik ztraceny-chemik | 29. prosince 2013 v 13:49 | Reagovat

[1]: Jo, zamilovanost je fajn, děkuji ti. Za komentář a tak vůbec ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama