The rule number 1 in lab: Never lick the spoon.

Prosinec 2013

Exkurze do minulosti

29. prosince 2013 v 12:07 | Ztracený Chemik |  Co bylo
Jak již jsem v minulém článku zmínila, dlouhou dobu jsem se prala s poruchami příjmu potravy. Začalo to obyčejným zdravým stravováním a vyvinulo se to v posedlost, kdy jsem nejedla nic, co bych si sama nepřipravila. Z této fáze jsem se dostala relativně rychle, pak jsem nabrala neskutečně moc kilo a když jsem si jednoho dne stoupla na váhu, zjistila jsem, že tolik vážit nechci a začalo to znovu. S tím rozdílem, že jsem zvolila cestu hladovění. Za celý den jsem byla schopná sníst jeden rohlík a jogurt a pít litry vody a čaje.

2013 - rok, kdy jsem vyhrála život

29. prosince 2013 v 11:59 | Ztracený Chemik |  Téma týdne
(Až dnes mi došlo, že jsem článek zařadila špatně, takže ho vkládám znovu.)
Když se zpětně ohlížím za uplynulým rokem, musím uznat, že se jedná o rok opravdu klíčový. Zamilovala jsem se, propadla bulimii, chtěla spáchat sebevraždu, byla zachráněna uplným cizincem, maturovala, přestala se sebepoškozováním, s vypětím sil se poprala se všemi poruchami příjmu potravy, začala cvičit, přestala jíst junk food, nastoupila na výšku, zamilovala se znova...
Krása, tak bohatý rok u sebe ještě nepamatuji. Dal mi toho hodně, pravděpodobně nejvíce ze všech těch roků, které mám již za sebou. Jsem za to ráda. Fakt. Hlavně za to, že výčet událostí nekončí v polovině zápisem "spáchala sebevraždu". Nedávno jsem našla zápisky z doby, kdy jsem na tom byla psychicky opravdu špatně (rozuměj něco jako deník z doby únor-březen 2013), a jak jsem si je pročítala, přepadla mě úzkost. Stále se necítím dobře, když si na ně vzpomenu. Jako bych si nechtěla připustit, že jsem to psala opravdu já. Pro ilustraci úryvek z jednoho zápisu:

10.2. - Klepou se mi ruce. Po depresi přichází pocit citové otupělosti. Well. Whatever. Vážně nevím, co s životem. Nejradši bych se na všechno vykašlala. Jsou tři možnosti, co můžu v tuto chvíli udělat:
1) vysrat se na celej tenhle zkurvenej svět a zabít se
2) odprostit se od všech pocitů a citů, přerušit kontakty se všemi a soustředit se jen na vymakáni se do požadované úrovně
3) drogy, hodně drog, nejlépe pervitin nebo heroin. Nebo ketamin. Prostě se někam profetovat, nejlépe do absolutního nevědomí, kdy budu nejdříve jen tupě slintat a pak umřu na selhání organismu...
Takže jsou vlastně možnosti jen dvě. Smrt vs. přežívání.....

Jsem stále tady. Výše uvedený zápis je jen jeden ze stovek dalších. Dokázala jsem se přes to všechno překlepat a divím se tomu. Rok 2013 je pro mě rokem veliké výhry. Jistě, mohla bych sedět v rohu a skučet, že jsem prošla plno svinstvem a proč se zrovna se mnou takhle život nemazlil, ale já to chci brát z té lepší stránky, protože žiju. Díky.
Děcka, vždy bude líp, věřte tomu. Vždy na vás čeká něco lepšího a vy to potkáte, stačí to jen nevzdat a jít dál. Pokud se cítíte opravdu mizerně a na dně, nebojte se o tom mluvit. Vemte telefon a zavolejte svému kamarádovi, sedněte k počítačí a napiště mu e-mail, nebo si třeba jenom založte deník a pište to tam. Je těžké se svěřit s tím nejtemnějším, co máte v sobě, ale když to budete držet v sobě, sežere vás to zaživa. Toť ponaučení z tohoto zmateného článku.

Opilé moudro z nočního metra

21. prosince 2013 v 17:09 | Ztracený Chemik |  Chemik mluví
Zrovna nedávno jsem se vracela metrem a měla tu čest potkat partičku společensky unavených mladíků. Vlastně to byly partičky dvě, ta jedna (větší) neustále vykřikovala "Sparta!" a působila okolo sebe pořádný rozruch, ta druhá vedla obsáhlou diskuzi, jejímž tématem byl samozřejmě také fotbal. A Sparta. Jak jinak. Nejedná se o nic neobvyklého, za posledních 14 dní jsem takových potkala několik, však je tu moment, který stojí za zmíňku.

Budiž mi prominuto

21. prosince 2013 v 16:25 | Ztracený Chemik |  Ztracený deník
Ano, je to již dlouho, co tu přibyl poslední článek. Dokonce tak dlouho, že jsem musela jeho datum dohledat. Za tuto anomálii lze vděčit zápočtům a zkouškám, které mě zákeřně napadly. Teď jsem však zpět a doufám, že se mi povede najet na jistou pravidelnost, co se přispívání týče. Jasně, za týden se můžu začít znovu připravovat na další zkoušky, ale přesto se budu snažit. Zbývá mi udělat jen tři předměty, heč. A první zkoušku mám hned po Novém roce, heč!